Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace

Historie


Historie
V součásné době málokdo zná dobře neslyšícího Viéma Haunera. Narodil se v Praze. Jeho matka byla provdána za vojenské spisovatele Haunera. Měla dvě děti, jedno z nich ohluchlo následkem ušní nemoci. Matka se věnovala více jeho mladšímu bratrovi než Viému. Protože je Viém neslyšící. Za německé okupace byl zatčen matčin Hauner, padl mladší bratr za revoluce proti fašistické hnutí. Neslyšící Viém vyrůstal ve velice přísné výchově rodiče. Rodiče si najmouli soukromého učitele, aby neslyšící Viém dostal vzdělání. Nakonec mu úspěšně ovládal tří jazyky. Cestoval do Spojených státu, plul jako první neslyšící Viém na palubě oceánské lodi. Měl mnoho zkušeností. V Paříži stravil skoro dva roky, kde se učili na akademii. Poprvé se seznámil s neslyšícími francouzy. V té době začal hrát s tenisem. Hořké války úplně zastávily kontakt neslyšících sportovců mezi národy. Již před druhou světovou válku se na tenisových dvorcích v Paříži objevil. Když se neslyšící Viém vratil do Československa.         Poprvé se na antuce setkal s neslyšícím Vojtěchem Vackem a i neslyšícím Adolfem Nebřenským. Neslyšící Viém jim podporoval svůj způsob. V jeho stínu pak hráli oba, měli sportovní talent. Možná nevíte, že v roce 1932 se již podařilo založit klub, jehož jméno odvozeno bylo z Paříže "Lawn Tennis Club" pro hluchoněmé v Praze. Vedli ho neslyšící Viém Hauner, a s dalšími neslyšícími. Dřívější situaci byly sapozřejmě jinak než dnešní převládaly v nich společenské zájmy nad sportovními. Dříve nebyly tenisové stanovy. Ale tenis se už hrál a to lákalo a bylo oblíbené pro bílý sport. založení klubu ho vedl neslyšící Viém Hauner, propogoval tento tenis se přidáli další tenisté i tenistky například: + p. Vacek, +p. Nebřezenský, +p. Slabý, p. Soumar nyní žije v Praze, p. Střeska žije také v Praze, pí. Pokorná žije v New Yorku a tak dále. Neslyšící Hauner si našel pronájem kurtů, aby se tam pravidelně soustředili na trénink. Nejdříve ve Stromovce, potom v Strašnicích naproti židovským hřbitovům. Já s neslyšícím Slabým jsme sedávali na Smíchovské zahradě a on mi vyprávěl, že v letech 1949 - 1951 byly hrozné politické zmatky. Náš Lawn Tennis Club nedostal ani peníze od státu. S nápětím jsme dostali po obtížné situaci. Ten se dozvěděl od svazu neslyšících sportovců, který reagoval, že by finanční pomoc mohl dát pod podmínkou, že by se sjednotit klub s tenisem se svazem neslyšících sportovců. Ale to někteří težce nesli a někteří to zamítli. Náš Lawn Tennis Club pro hluchoněmé pomalu rozpadal. Možná nevíte, o našich tenisovém vrcholu jsme získali náš tenisový team v Deaflympiádě v Kodani. Ve čtyřhře jsme získali bronzovou medaili. Ještě jednu medaili získal neslyšící Vacek ve dvouhrách a to stříbrnou. Napsal jsem krátký příběh o neslyšícím Vojtěchu Vackovi. Na kurtu se při hře občas choval vážné a s velkou energickým. Ctil pravidla a hrál Fair play. Po úžasných zápasech pořád vyhrávál domácí utkání i utkání v zahraničí. Stal se na Deaflympijskou hrách v Kodani prvním tenistou, který získal střbrnou medaili! Během letního času tenise byla dřína, trénoval s neslyšícím Nebřenským. Jeho tajná láska ho vyhlížela na kurtech, když ho našla. Usmál se na ni. Gestikovali na sebe. Zatímco ona k němu blížila, aby se políbili. Když manželka Vacka už věděla, že měl jinou ženu, měla trochu depresi kvůli manželovi. Náhodou se byla podívat na kurtech a tak viděla tu ženu, nebyl to nepříjemný pocit. Ve chvilí vzdychla a začala plákaně. Potom nežili spolu. Musela si na to zvyknout. Po Hitlerové pádu se manželka Vacka rozhodla útect do Spojených států, tam žila v Dallasu. Ale občas se jí stýskalo po manželovi. Druhá žena Vacka porodila dítě. V této chvilí neslyšící Vacek zakroutil hlavou. Ctil, že u nás v Prazue je stále horší politická situaci. Emigroval do Paříže, kde žil v spokojenosti. Dopisoval si se svou ex-manželkou v Dallasu. Omlouval se jí za utrpení lásky v minulosti. V létě, když mu byly asi asmapadesát let, pozvala ho ex-manželka na návštěvu v Dallasu. Tam trávil skoro měsíc. Na terasu ve vile si ospočíval na lehátku. Počásí bylo horké. Měl pot na tváři a usnul. Seděl napříč lehátku mrtvý, když přišla ex-manželka. Podívala se ven a úplně se lekla. Pohřbu se zúčastnila jenom manželka a přibužnými lidmi. "Rozloučili se na něm". Potom Vacka zpopelnili a poslali jeho urnu do československa, kde se narodil. Ale manželka Vacka rozhodla, že jeho urnu vloží do země zahrady vedle vily, aby se na kamenou desku dívala každý den. Ani v svazu neslyšících sportovců není jeho pamatník, který by nepřipomínál, že Neslyšící Vacek byl velký vyníkající tenista všech dob. P. Vacek a p. Nebřenský rozhodně patří mezi naše nejlepší tenisty všech dob. Český tenisový svaz neslyšících si to plně uvědomil!  
Oslava pětiletého trvání Lawn-Tennis Clubu hluchých v Praze.
Dne 13. listopadu 1937 uspořádal "Latech" v sálech Národní kavárny v Praze večírek na oslavu pětiletého trvání klubu. Přítomno bylo na 80 osob, mezi nimiž byli zástupci téměř všech pražských spolků a klubů, ale bohužel ani jeden ze řad učitelstva hluchoněmých.
     
Předseda pan V. B. Hauner přivítal delegáty: p. Karla Puchernu, zastupujícího Sportovní svaz hluchoněmých v ČSR, který byl protektorem dnešní oslavy. Dále pan Malicha a pan Kolandu z Podp. Spolku hluchoněmých SFS, pan Šnapla a pan Fursta z I. Pražského S. K. Hluchoněmých, pan Hladečka z Turistického klubu hluchoněmých, pan Fritsche a pan Novotného z německého svazu hluchoněmých, pan Koňase a pan Steinera z Ústředního židovského spolku hluchoněmých, pak hosty pan Severa a redaktora Myšku s chotí.

O vzniku "Latech" promluvili střídavě pan Hauner a pan Kubát. Toto byl založen roku 1932 na přání mladých hluchých, jejichž touhou bylo pěstovati tenis. Z původního soukromého kroužku /Hauner, Roschel a Nedvědová/, vytvořil se klub, který začal cílevědomě pěstovati ušlechtilý sport. Silnou vzpruhou k založení klubu byla návštěva v roce 1931 - po Olympiádě hluchoněmých v Norimberku - hluchého tenisového championa Francie pan Charlesa Boisselota z Paříže, který poradil do začátku. Pan Hauner sám pak několikaletým pobytem v Paříži, získal cenných poznatků u tamních tenisových klubů hluchoněmých, které nyní uplatnil doma. "Latech" jest od svého vzniku členem Československé lawn-tenisové Asociace a Českého sportovního svazu hluchoněmých. V zimních dobách pěstoval též table-tenis, ale později ze zásadních důvodů toto odvětví zrušil. Klubovní barvou jest žlutá a červená, barvy to města Prahy.

V prvním výboru zasedali: pan V. B. Hauner, slečna Mobi Urbanová, pan Miroslav Roschel, pan Miloš Kubát, slečna M. Nedvědová, pan K. Sever a pan A. Nebřenský. Počátky klubu byly dosti těžké. Značná režie vzniklá vysokým nájemným za tenisový dvorec, kladla velké požadavky na členy. Tito však obětavě plnili své povinnosti, nebot´odměnou jim byl ušlechtilý sport a tělesné zdraví.

S počátku klub se účastnil mistrovských turnajů pražské župy ČsLTA, ale s nevalným zdarem svých nezkušených hračů. V roce 1933 měl "Latech" score 0:54, v roce 1934 nehrál, v roce 1935 byl výsledek 9:54, v roce 1936 opět 9:54. V roce 1937 se turnaje nezúčastnil.

Hřiště pro náš klub jest najmuto od Vysokoškolského sportu v Dejvicích.

V roce 1932 byl stav členů 7 (4 muži a 3 ženy)
V roce 1933 9 (5 mužů a 4 ženy)
V roce 1934 20(11 mužů a 9 žen)
V roce 1935 14(7 mužů a 7 žen)
V roce 1936 13(7 mužů a 6 žen)


"Latech" byl četně zván na tenisové turnaje hluchoněmých v zahraničí pořádané, ale z finančních důvodů vždy odřekl. Až v roce 1937, u příležitosti mezinárodního kongresu hluchoněmých v Paříži, vyslal dva své nejlepší hráče Kubáta a Nebřenského. Ve dvouhrách byli vyloučeni již v předběžných kolech, když narazili na nejlepší hráče francouzské. Ve čtyřhře však společně dobyli druhé ceny turnaje. To bylo první naše vystoupení v cizině.
Po přednáškách následovala volná zábava, tombola, tanec. Zavítal mezi nás také svatý Mikuláš, který štědře rozdával dárky členům i hostům. V družné zábavě a srdečně setrvali hluchoněmí až skoro do tří hodin ráno.

"Latech" děkuje všem svým obětavým spolupracovníkům, jakož i příznivcům za veškerou pomoc a podporu. Dobré výsledky za krátkých pět let ukazují, že klub věrně plní vytčený program. Slibuje, že i nadále půjde vpřed a stále výš. Svoji zdatnost bude moci prokázati již v příštím roce. Do rámce všesokolského sletu chystá mezinárodní tenisový turnaj hluchoněmých - k němuž svoji účast již přislíbili vynikající hráči z Francie a odjinud.

Do dalších let mnoho zdaru a úspěchů!


Napsal: V. B. Hauner
Archiv: RNDr. J. Brožík

Mezinárodní tenisový turnaj hluchoněmých 1937
Na Stadionu v La Croix de Berny, blízko Paříže, pořádal se ve dnech 31. července až 1. srpna mezinárodní tenisový turnaj hluchoněmých za účasti hráčů Belgických, Československých a Francouzských. Výsledky: Pánská dvouhra:
Hami (Belg.) - Dacla (Fr.) 6-3, 6-8, 3-6.
Boisselot (Fr.) - Kubát (Čs.) 6-0,6-1.
Dresse (Belg.) - Henrotte (Belg.) 6-0,6-0.
Pétry (Fr.) - Nebřenský (Čs.) 6-3,6-4.
Boisselot (Fr.) - Dacla (Fr.) 6-2, 6-1.
Pétry (Fr.) - Dresse (Belg.) 6-3, 6-1.

Finale:
Pétry (Fr.)-Boisselot (Fr.) 3-6,6-2,6-4.

Pánská čtyřhra:
Kubát,Nebřenský(Čs.)-Dacla,Boisselot(Fr.) 6-0,1-6,7-5.
Pétry,Rincheval(Fr.)-Dresse,Hami(Belg.) 6-1,6-1.

Finale:
Pétry,Rincheval(Fr.)-Kubát,Nebřenský(Čs.) 6-1,6-1.

Smíšená čtyřhra:
Sl.Stockwell,Dacla-Pí.Hardt,Pétry 9-7,7-5.
Pí.Dacla,Rincheval-Sl.Stockwel,Dacla 6-4,6-4.
Pí.Hami,Dresse-Sl.Bertrand,Nebřenský 6-3,6-0.

Finale:
Pí.Hami,Dresse-Pí.Dacla,Rincheval 6-3,6-0.

Napsal: V. B. Hauner
Archiv: RNDr. J. Brožík


V turnaji podala krásný výkon Belgičanka A. Maere, jejíž hra měla někdy ráz vynikající exhibice. Pétry, mistr francouzské associace neslyšících, je rovněž prvotřídním hráčem. Přes to měl ve finalovém boji těžkou práci s naším Nebřenským, jemuž vadil nedostatek mezinárodních zkušeností.
Turnaj byl hrán před poměrně slušnými návštěvami a po stránce sportovní vydařil se nad očekávání dobře. Ale i společensky byl zdařilý a splnil své propagační poslání. Závěrem turnaje byl slavnostní banket, hojně navštívený, po němž bylo rozdílení cen. Kromě jedné první Roschel a dvou druhých Fojtová a Nebřenský, všechny ostatní ceny si odnesli zahraniční účastníci. Tito si, kromě cen, odnesli i bohaté dojmy na slavný všesokolský slet, který shlédali.

Autor: V. B. Hauner
Archiv: RNDr. J. Brožík



I. mezinárodní tenisový turnaj neslyšících.
Ve dnech 3. a 4. července 1938 konal se v Praze I. Mezinárodní tenisový turnaj neslyšících. Pořadatelem byl Lawn-Tennis-Club hluchých (Latech) Praha a zúčastnilo se jej, kromě šesti tenistů z Prahy, tři Belgičané a tři Francouzi.
Ve dvouhře pánů byly sehrány tyto zápasy: Gardissal (Fr.)-Hauner (Praha) 6-4,6-2, Nebřenský (Praha)-Kubát (Nymburk) 6-1,6-2, Dresse (Belg.)-Roschel (Praha) 6-1,6-0, Nebřenský (Praha)-Gardissal (?)6-0,6-1, Pétry (Fr.)-Dresse (Belg.)-6-0,6-2, finale této skupiny bylo sehráno mezi Pétrym a Nebřenským s výsledkem 6-1, 6-3.
Dvouhra dámská měla následující průběh: Maere (Belg.)-Hardtová (Fr.)6-0,6-0. Fojtová (Praha)-Pešáková (Praha)7-5,6-1. Maere (Belg.)-Hami (Belg.)6-1,6-1. Ve finale zvítězila Maere nad Fojtovou v poměru 6-0,6-0.
Čtyřhra pánů: Pétry,Gardissal-Kubát,Nebřenský 6-4,6-2. Ve finale česko-belgický pár Roschel, Resse zvítězil nad francouzským párem Pétry,Gardissal 6-3,6-1.
Smíšená čtyřhra: Hardtová,Pétry-Pešáková,Kubát 6-0,6-2. Maere,Dresse-Hardtová,Pétry 3-6,6-2,6-0. Hami,Gardissal-Fojtová,Nebřenský 6-4,7-5. Ve finale Maere, Dresse-Hami,Gardissal vítězí prvně jmenovaný pár 6-2,6-1.

Autor:V. B. Hauner
Archiv: RNDr. J. Brožík







TOPlist
ČTSN 2014